Kaffeehaus

Kaffeehaus, který vůbec nepřipomíná klasický florentský styl, byl postaven v době, kdy Florencie po konci éry Medicejských připadla Lotrinsku. Bylo to v druhé polovině 18. století a s novými panovníky přišel jiný vkus, více "evropský". Velkovévoda Petr Leopold, velmi pozorný k těmto změnám, chtěl mít místo k odpočinku, daleko od dvora, ale stále v kultivovaných mezích zahrady.

Vybral si klidné zákoutí a nechal postavit malou stavbu, elegantní, ale ne příliš okázalou. Architekt Giuseppe Ruggieri navrhl osmibokou budovu s lehkými ozdobami a zelenou kopulí, díky níž je dodnes nepřehlédnutelná. Vše bylo koncipováno pro jednoduchou činnost: posezení a vychutnání si kávy, na tehdejší dobu novinky. Tento typický tmavý nápoj se nekonzumoval v barech, ale na vybraných místech mezi vybranými hosty, a proto pavilon nebyl přístupný všem, ale byl vyhrazen členům dvora nebo vzácným hostům.

Už samotný název, Kaffeehaus, je přímým odkazem na vídeňské kavárny, centra kultury a konverzace, která byla v habsburské říši velmi oblíbená. Zavedení tohoto konceptu do Florencie bylo vzhledem ke střízlivému a formálnímu stylu města novinkou, dokonce poněkud odvážnou.

Dnes už se v pavilonu samozřejmě káva nepodává. Zůstává však na svém místě, dokonale začleněn do krajiny, poskytuje jiný pohled na Florencii a dává pocit, že se nacházíme v jiné době.

Umístění budovy není náhodné. Stojí na vyvýšeném místě v zahradě a nabízí široký a působivý výhled na město. Osmiúhelníkový tvar, zelená měděná kopule a lehká vnější výzdoba ji okamžitě odlišují od ostatních architektur přítomných v parku. Lodžie a klenutá okna umožňují průnik přirozeného světla a dodávají prostoru pocit otevřenosti a lehkosti. V interiéru se zachovaly některé dekorativní stopy z té doby, ale dnes je zajímavá především jeho historická a krajinářská hodnota.

Cesta k němu vede sice mírně do kopce, ale nabízí mnoho příležitostí k zastavení: lavičky ve stínu, malé fontánky a sochy ponořené do zeleně. V širším kontextu Zahrady Boboli, Kaffeehaus skutečně představuje budovu, která vypovídá o okamžiku přechodu, kdy Florencie, ačkoli si zachovala svou uměleckou identitu, začala být ovlivňována myšlenkami a styly zvenčí. Kaffeehaus tak není centrem zahrady, ale je jedním z jejích nejzajímavějších zákoutí. Místem, které vybízí k zastavení, rozjímání a - přinejmenším při troše fantazie - k popíjení kávy při vychutnávání plynutí času.