ZÁJÍMAVOSTI

Ti, kdo navštíví Florencii, se často zastaví u Palazzo Pitti, ale ne každý pokračuje dál za hranice paláce. A to je škoda, protože právě tam se nachází Bobolská zahrada, jedno z nejfascinujícíjších historických míst v Itálii – místo, které není jen k prohlídce, ale které je třeba procházet a objevovat krok za krokem. Není to jen obyčejný park… je to příběh vyprávěný kamenem, zelení a vodou, díky němuž se procházka tímto místem podobá putování stránkami pohádky, která se táhne napříč staletími.

Hned jak vstoupíte, široké aleje, živé ploty a sochy, které jsou promyšleně rozmístěny s jistým vkusem, jenž by se dal popsat téměř jako “divadelní”, ve vás vyvolávají neustálý pocit překvapení. Některá zákoutí působí, jako by byla navržena přímo proto, aby ohromila ty, kdo sem přicházejí, aniž by o tom cokoli věděli.

Mezi mnoha zajímavostmi, které zde lze vidět, je alespoň pět takových, které si zaslouží, abyste se u nich opravdu na chvíli zastavili, a ne jen letmo se na ně podívali. A stojí za to si udělat čas a v klidu si je prohlédnout.

Neptunova fontána je strategicky umístěna na křižovatce hlavních bulvárů. Pokud přijdete od Palazzo Pitti a vystoupáte po prvním úseku zahrady, narazíte na tuto velkou nádrž s výraznou postavou uprostřed: Neptun, bůh moře, jehož vytvořil italský sochař Stoldo Lorenzi v 16. století. Jedná se o vysokou, mohutnou sochu s přísným výrazem, která má spíše “dominovat” než jen sloužit jako dekorace.

Kolem něj se pohybují mořští živočichové a voda jemně padá do nádrže pod fontánou. Když je slunce vysoko, odraz ve fontáně vytváří hru světla na kamenných stěnách. Je to místo, které vybízí k zastavení – mnoho lidí tu sedí na schodech nebo si pořizuje fotografie. Jsou tu ale i ti, kteří zůstávají v tichosti a naslouchají zvuku vody, jako by vyprávěla nějaký příběh.

Buontalentiho jeskyně se nachází téměř u vchodu, vedle jednoho z vedlejších východů z Palazzo Pitti, a vyznačuje se podivnou, téměř organickou architekturou s umělými stalaktity, vyřezávanými zvířaty, která jako by “vystoupila ze snu”, a zvláštními sloupy, které vypadají, jako by se roztavily.

Uvnitř se nacházejí tři místnosti, z nichž každá je překvapivější než ta předchozí. V první místnosti jsou v ozdobných výklencích umístěny kopie Michelangelových „Vězňů“, zatímco stěny zdobí kameny, mušle a rostlinné motivy. Člověk má pocit, jako by se nacházel ve skutečné jeskyni; nejde však o skutečnou přírodu, ale o prostor vytvořený tak, aby tak působil díky vizuálnímu a psychologickému triku. Bernardo Buontalenti, který jej navrhl, byl všestranným umělcem a zde můžete obdivovat celé jeho génio.

Zahrada rytíře se na rozdíl od ostatních částí vyznačuje klidnější atmosférou a představuje jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst v celé zahradě. Odtud je výhled na Florencii i na okolní kopce. Dostanete se sem po schodišti, které je poněkud skryté a vede na terasu.

Samotná zahrada je sice malá, ale dobře udržovaná, s květinovými záhony v jednoduchých geometrických tvarech a s balkonem, kde se občas zastaví pozornější návštěvníci. V jedné z budov s výhledem na zahradu se nachází také Muzeum porcelánu, které stojí za návštěvu, pokud máte trochu času nazbyt.

Viottolone je široká, rovná alej lemovaná vysokými cypřiši, které vytvářejí dojem tunelu, zejména v době, kdy slunce stojí nízko nad obzorem. Procházka touto alejí vyvolává pocit, jako byste se nacházeli v slavnostní chodbě, a skutečně se v minulosti využívala i pro procesí a dvorské slavnosti.

Na konci aleje, na mírném vyvýšeném místě, stojí Socha hojnosti. Postava působí impozantně; drží roh hojnosti, z něhož se vysypává ovoce, což symbolizuje plodnost a bohatství. Je to socha, která jakoby shlížela na zahradu shora a střežila ji. Její tvorbu zahájil sochař Giambologna, dokončil ji však další vynikající umělec, Pietro Tacca.

Kavárna patří k nejzajímavějším překvapením této zahrady. Budova svým stylem připomíná Vídeň – má cibulovitou kopuli a jemné ozdoby. Byla postavena v 18. století, kdy byla káva exotickou a fascinující novinkou, a právě sem se dvůr uchyloval, aby si ji mohl v klidu vychutnat.

Dnes není vnitřní část kavárny vždy otevřená, ale venkovní terasa zůstává jedním z nejlepších míst, kde si odpočinout. Odtud se nabízí výhled na město i kopce. Je to ideální místo k odpočinku, třeba po hodinové procházce po stezkách a stoupáních.

Zkrátka, zahrada Boboli se všemi svými detaily není místem, které by se dalo prohlédnout ve spěchu. Doporučuje se vyhradit si na ni alespoň dvě hodiny, nejlépe brzy ráno nebo pozdě odpoledne, a vzít si s sebou láhev vody, pohodlnou obuv a chuť se trochu ztratit… Protože v Boboli se sice procházíte, ale také trochu sníte.