Zahrady Boboli

Zahrada Boboli patří spolu s mnoha dalšími památkami ve Florencii k "nejpozoruhodnějším" dílům města. Zvenčí se zdá být téměř skrytá, schovaná za Palazzo Pitti, jako by ji chtěli objevit jen ti, kteří jsou ochotni ji hledat. Jakmile však vstoupíte dovnitř, okamžitě zjistíte, že je rozlehlá, elegantní a plná příběhů! Nemluvíme jen o zahradě; zdá se, že mluví, i když mlčí.

Jakmile projdete bránou, hluk města se ztratí a nastoupí zeleň. Před vámi se otevírají aleje jako pozvánka k volné procházce. Není to místo, které je třeba projít ve spěchu, ale vychutnat si ho krok za krokem.

Tato malá zalesněná oblast má však zajímavou historii. V polovině roku 1500 koupil Cosimo I. Medicejský se svou ženou Eleonorou di Toledo palác Pitti a ona, která milovala přírodu a klidná místa, si přála velkou zahradu, kde by se mohla procházet. Tehdy se zrodila Boboli.

První projekt byl svěřen Niccolò Tribolovi, stejnému architektovi, který již pracoval na zahradách vily Castello, a po jeho smrti pokračovali v práci další architekti, včetně Ammannatiho a Buontalentiho. V průběhu let se zahrada stále více rozšiřovala a získávala téměř divadelní charakter. Byla nejen místem pro trávení volného času, ale také nástrojem politické reprezentace.

Na první pohled vás zaujme uspořádání prostor: vše je na svém místě, ale ne rigidně. Máte pocit, že vše bylo navrženo tak, abyste si je mohli prohlédnout a obdivovat, a dokonce i široké, rovné aleje jako by vedly pohled více než nohy.

Mezi prvními objekty, na které narazíte, je amfiteátr, přírodní nádrž, která se používala k představením. Uprostřed stojí egyptský obelisk, skutečný obelisk přivezený z Medicejské vily v Římě. Výše si můžete prohlédnout Neptunovu kašnu, kde se nad nádrží tyčí bůh moře. Místní obyvatelé jí kvůli trojzubci říkají také "vidlička".

Jednou z nejúchvatnějších zastávek je Grotta Grande, kterou vytvořil Bernardo Buontalenti na levé straně zahrady, nedaleko Vasariho chodby. Zvenčí vypadá jako obyčejná dekorativní jeskyně, ale jakmile vstoupíte dovnitř, vše se změní: interiér je vyzdoben umělými krápníky, freskami a sochami. Působí jako místo přímo z pohádky nebo bizarního snu a je to jeden z mála prostorů, kde na vás ještě dýchne výstřednost pozdní renesance.

Když se vydáte na jih, přejdete Viottolone, dlouhou alej lemovanou vysokými cypřiši a starobylými sochami, která při chůzi navozuje zvláštní pocit klidu. Na konci aleje se nachází Fontána oceánu, obklopená dalšími nádržemi a sochami. Zde se zahrada otevírá a proměňuje a v dálce odhaluje toskánskou krajinu.

Výše se nachází Rytířská zahrada, do které se dostanete po schodišti. Nahoře se nachází terasa s nádherným výhledem a malá budova, v níž dnes sídlí Muzeum porcelánu.

Dalším zajímavým místem je kavárna Kaffeehaus, která byla postavena v 18. století, kdy se po Evropě šířila móda kávy. Stavba je kulatá, s velkými okny a vyhlídkovou terasou. Není vždy otevřena pro vstup, ale už jen pohled zvenčí je zajímavý.

Nedaleko se nachází Limonaia, kde se v chladných měsících uchovávaly velké květináče s citrusy; mnohé z těchto květináčů jsou dodnes k vidění, pečlivě uspořádané.

Zahrada Boboli je otevřena téměř každý den s výjimkou prvního a posledního dne v roce. Otevírací doba se mění v závislosti na ročním období, proto je vždy lepší se před návštěvou informovat. Hlavní vchod je z Palazzo Pitti, ale existují i vedlejší vchody, například z ulice Via Romana.

Vstupenku lze zakoupit samostatně nebo v kombinaci s dalšími atrakcemi v komplexu Palazzo Pitti. V létě se doporučuje jít brzy ráno nebo pozdě odpoledne, abyste se vyhnuli horku. Pohodlná obuv je nezbytná: je zde mnoho stoupání, schodišť a štěrkových cest.

Návštěva Boboli je tak trochu jako vstup do paralelní Florencie plné ticha, starobylé krásy a detailů, které jinde nenajdete. Tady nespěcháte... Pozorujete, jdete pomalu a nasloucháte zvukům listí, vody a vzdálených kroků.

Každé roční období dává zahradě jinou tvář. Na jaře je to exploze zeleně, v létě nabízí vzácný stín, na podzim se zbarvuje do žlutých a měděných odstínů a v zimě je bez listí, obrazně řečeno "nahá", ale stejně fascinující jako vždy.

Ti, kteří chtějí objevit klidnější a kontemplativnější stránku Florencie, si Boboli nemohou nepřidat na seznam míst, která musí navštívit.